Pěstování hub doma vypadá jednoduše: koupíte sadbu, dáte ji do vlhka a čekáte. Většina neúspěchů ale nevzniká kvůli sadbě. Vzniká kvůli tomu, že se podhoubí utopí ve vodě nebo se naopak vysuší dřív, než stihne prorůst substrátem. Rozhoduje režim, ne snaha.

Blanšírování nebo syrové? Záleží na dru

První věc, kterou lze ovlivnit, je půdní reakce. Většina mykorhizních hub prospívá v mírně kyselém až neutrálním prostředí. Pokud je půda příliš kyselá, hyfy se přestanou rozvíjet, i když se do ní dostanou. Prakticky to znamená nehnojit jehličnany průmyslovými hnojivy s vysokým obsahem dusíku a nevysypávat popel z kamen přímo ke kmenům. Naopak pomáhá vmíchat do svrchní vrstvy zralý kompost z listí nebo jemně rozložené dřevo.

Začněte substrátem, ne houbami. Pro začátek se osvědčuje pasterizovaná sláma, piliny s drceným dřevem nebo substrát na bázi rašeliny s vápencem. Substrát musí být vlhký, ale po zmáčknutí v dlani nesmí téct voda. Pokud z něj teče, máte přemokřeno a podhoubí se osvětlení v obýváku něm udusí. Pokud se drolí, je suchý a mycelium se zastaví. Do připraveného substrátu vmíchejte sadbu ve vrstvách, ne do jedné hromady. Promísení zkracuje dobu prorůstání o dny až týdny.

Po prorůstání přichází změna podmínek. Teplotu snižte o několik stupňů, začněte větrat a přidejte světlo, ale nepřímé. Přímé slunce substrát vysuší a plodnice zdeformuje. Vzduch musí cirkulovat, http://martinpreisssoftware.de/index.php?title=pěstovat_houby_v_kbelíku,_nebo_v_pařeništi? ale nesmí foukat přímo na povrch. Právě v této fázi vzniká nejvíc chyb: příliš málo kyslíku vede k dlouhým tenkým nohám, příliš suchý vzduch zase k popraskaným kloboukům. Vlhkost držte rozprašováním stěn nádoby, ne kropením přímo na plodnice. Voda na kloboucích podporuje hnilobu.

Typické chyby, které se opakují: příliš velké kusy, nedostatečná doba varu, použití starých nebo červivých plodnic a míchání různých druhů do jedné pánve. Houby, které potřebují delší tepelnou úpravu, nikdy nekombinujte s těmi, které stačí krátce podusit. Také pozor na záměnu jedlých druhů s podobnými nejedlými – délka varu nezachrání všechno. Pokud si nejste jisti, houbu vyhoďte. Bezpečnost je úložné prostory v malém bytěždy přednost před úsporou času i surovin.

Praktický postup je jednoduchý. Houby nejprve očistěte, nakrájejte na rovnoměrné kusy a vložte do vroucí osolené vody. Vařte na mírném plameni, aby se nepřipalovaly. U houb, které potřebují delší úpravu, vodu po první varu slijte a zalijte čistou – tím se odstraní část látek, které se uvolnily. Poté je můžete dále dusit, smažit nebo přidat do omáčky. Nikdy nezkracujte dobu varu jen proto, že máte hlad. Radši houby předvařte den předem a druhý den je dokončete.

Základní pravidlo zní: čím hutnější a starší plodnice, tím delší tepelná úprava. Mladé a tenké kloboučky se protáhnou za pár minut. Silné nohy, velké klobouky nebo houby nasáklé vodou potřebují výrazně delší var. U řady druhů se doporučuje vařit je nejméně 20 až 30 minut od bodu varu, u některých i déle. Krátké podušení na oleji nestačí, protože teplota uvnitř plodnice nemusí dostatečně dlouho přesáhnout hranici, která ničí problematické bílkoviny.

Pro pěstování se nejlépe osvědčují balíky slámy, bukové štěpky nebo pařezy. Substrát musí být čistý, nejlépe pasterizovaný v horké vodě o teplotě kolem 65 až 75 stupňů po dobu jedné hodiny. Po vychladnutí promíchejte s kolonizovaným zrnem nebo hotovým substrátem od pěstitele. Naplňte polyetylenové pytle, protáhněte je a nechte v temnu při teplotě 20 až 25 stupňů, dokud se neobjeví bílý povlak mycelia. Pak přeneste do chladnější místnosti s teplotou 10 až 15 stupňů a vyšší vlhkostí. Důležité je větrání, protože hlíva potřebuje kyslík. Při nedostatku vzduchu tvoří dlouhé tenké třeně a malé klobouky. První plodnice se objevují za dva až čtyři týdny po přesunu.

Proč nestačí jen osmahnout a jak poznat, že je houba opravdu hotová Mnoho lidí si myslí, že když houba pustí vodu a pak se ta voda odpaří, je hotová. Omyl. Odpaření vody je jen fyzikální změna, ne rozklad toxinů. U druhů, jako je hřib satan nebo některé holubinky, se některé látky ničí až při delším varu. Stejně tak u muchomůrky růžové, která se sice tradičně jí, ale pouze po důkladném převaření a slití vody. Pokud houbu jen osmahnete dozlatova, může zůstat nebezpečná. Hotová houba by měla být měkká i v nejtlustší části nohy, ne gumová, a neměla by mít žádnou hořkost.

Jakmile ucítíte teplo nebo uvidíte na dně nádoby vlhké skvrny, okamžitě jednejte. Houby vysypte na vzduch, proložte je papírovou utěrkou a nechte je v chladu a průvanu. Nepoužívejte vodu ani je neumývejte. Pokud jsou některé kusy mokré a kluzké, vyhoďte je, aby nenakazily ostatní. Zapařené houby se nedají zachránit sušením, protože už ztratily pevnost a začnou plesnivět.

If you have any type of concerns regarding where and how you can make use of Analnoe.com, you could contact us at the internet site.