Na závěr platí jedno pravidlo: každou hru ukončete dřív, než se děti začnou nudit. Čtvrt hodiny stačí. Když vydržíte a nebudete přidávat další a další varianty, budou se k hrám vracet samy. Chodba se tak změní z místa, kterým se jen prochází, na místo, kde se dá zastavit.

Největší chybou je hrát na výkon. Předškolák nepotřebuje vyhrát, potřebuje zažít, že ho hra baví. Pokud ho budete tlačit k vítězství, naučí se podvádět, nebo hru odmítne. Nechte ho občas vyhrát, ale ne pořád. Prohra ho naučí mnohem víc, pokud u ní zůstanete a řeknete, že je to jen hra. Až budete hru vybírat příště, zapomeňte na obaly a zkuste si ji nejdřív zahrát sami. Ušetříte peníze i nervy.

U všech her platí jedno: méně předmětů je více. Tři až pět kusů stačí. Když jich dáte dvanáct, dítě se ztratí a přestane přemýšlet. Další častá chyba je příliš rychlé tempo. Logika potřebuje pauzu na rozhodnutí. Pokud dítě odpoví špatně, neopravujte hned. Zeptejte se, proč si to myslí. Často zjistíte, že použilo jiné, ale platné pravidlo.

Děti se nudí doma a vy potřebujete změnit vzduch. Než začnete hledat složité atrakce, zkuste nejbližší okolí. Park s prolézačkami, lesní cesta nebo jen dvorek u domu často stačí. Rozhodující je, jestli si s sebou vezmete něco, co děti zaměstná. Míč, křídy, bublifuk nebo obyčejný provaz. Bez pomůcek se i skvělý venkovní prostor rychle okouká.

Šestá hra: vážení. Dvě lžíce proti jednomu hrnku. Dítě odhaduje, co převáží, a pak to zkusí rukou. Sedmá hra: co se potopí. Miska s vodou a předměty, které plavou nebo klesají. Dítě předpovídá předem a pak zkouší. Osmá hra: přesun. Přesuňte tři předměty z jedné strany stolu na druhou podle pravidla, které dítě nezná, a ono hádá, jaké pravidlo to je. Devátá hra: zvuk. Zavřete oči a dítě klepe lžící, vidličkou nebo hrnkem. Pozná podle zvuku, co to bylo? Desátá hra: řada. Poskládejte předměty tak, aby se střídaly dvě vlastnosti, například kov a dřevo.

Druhá past je učení podle vzhledu. Spojíte si jméno s tričkem nebo účesem a druhý den dítě přijde v jiném oblečení. Spojení musí být vnitřní, ne vnější — pohyb, zvuk, rytmus nebo příběh, který jste společně vytvořili. Třetí past je učení z papíru před schůzkou. Seznam jmen na papíře vám nedá nic, protože mozek je váže na pozici v textu, ne na člověka. Papír používejte jen jako kontrolu po hře, ne jako zdroj učení.

Začněte tím, že předměty rozdělíte na dvě hromádky podle jedné vlastnosti. Třeba: co je kovové, a co ne. Potom pravidlo obraťte: co se dá zmáčknout, a co ne. Dítě musí rozhodnout u každého předmětu zvlášť. Typická chyba je, že rodič napovídá dřív, než dítě stihne samo odpovědět. Nechte mu tři vteřiny ticha. Právě v nich se rodí logika.

Druhý problém bývá volba hry. Děti často dostanou hru, která je určená pro starší nebo naopak příliš jednoduchá. Pokud je pro dítě příliš těžká, vzdá to u prvního neúspěchu. Pokud je příliš lehká, nudí se, protože nemá co řešit. Zkuste hru otevřít a nechat dítě, ať si samo vybere, co ho zaujme. Někdy stačí vyměnit jednu figurkou nebo změnit cíl hry a pozornost se vrátí.

Kuchyň je plná předmětů, které se chovají předvídatelně. To je pro logické úlohy ideální. Vidlička má vždy čtyři hroty, hrnek má vždy jedno dno, lžíce se vejde barvy stěn do obýváku hrnečku jen do určité hloubky. Děti se učí pravidlům, která platí bez výjimky, a přitom nemusíte nic kupovat. Stačí to, co už doma máte.

Hry fungují i mimo domov. V čekárně stačí lžíce od jogurtu a kelímek. Důležité je, aby dítě muselo předpovídat, rozhodovat a vysvětlovat. Ne aby jen plnilo příkazy. Když to vydržíte deset minut denně, uvidíte posun v tom, jak dítě přemýšlí o běžných věcech. A to je přesně to, co logická úloha má dělat.

Deset her, které zvládnete u stolu První hra: řetězec. Položte na stůl lžíci, vidličku a hrnek. Dítě musí říct, co bude následovat, když budete pokračovat ve pořadí. Druhá hra: co nepatří. Dejte na stůl tři lžíce a jedno kolečko salámu. Dítě hledá, co mezi ostatní nepatří, a musí vysvětlit proč. Třetí hra: schovaný předmět. Schovejte hrnek pod utěrku a dítě hádá podle tvaru, co tam je. Čtvrtá hra: počet. Kolik hrotů má pět vidliček dohromady? Pátá hra: posloupnost. Seřaďte předměty od nejmenšího po největší a dítě kontroluje, jestli jste udělali chybu.