Samostatnou kapitolou jsou dvojníci hřibů. Nejznámější je hřib satan, který se pozná podle červených rourek a modrajícího poranění, a hřib žlučový, jenž má růžové rourky a nápadně hořkou chuť. Právě hořkost je důvod, proč se vyplatí u každé podezřelé houby olíznout kousek třeně – ne polykat, jen se dotknout jazykem a vyplivnout. Hořkost hřibu žlučového dokáže zkazit celé jídlo, i když nejde o smrtelně jedovatý druh.

Existují skupiny, kterým je lepší se vyhnout úplně. Mezi ně patří drobné hnědé lupenaté houby rostoucí v trávě, které mohou být smrtelně jedovaté. Here is more in regards to sem look into the website. Dále houby s bílými lupeny a prstenem na třeni, pokud je neznáš do posledního detailu. Vyhni se také starým, plesnivým nebo rozmočeným plodnicím – i jedlá houba v tomto stavu může způsobit vážné potíže. A nikdy nemíchej v košíku houby, které si nejsi jistý, s těmi, které jíš běžně.

Pro nakládání se hodí menší a pevné plodnice. Nakrájejte je na silnější plátky nebo čtvrtky, spařte je vroucí vodou asi dvě minuty a sceďte. Mezitím připravte nálev: na litr vody dejte přibližně 250 ml octa, lžíci soli, lžíci cukru, pár kuliček nového koření, hřebíček, bobkový list a kousek cibule. Houby vložte do čistých sklenic, proložte plátkem cibule, případně mrkví a kuličkou nového koření, zalijte horkým nálevem tak, aby byly zcela ponořené, a uzavřete. Sklenice sterilujte při 85 °C asi 20 minut. Nechte je alespoň dva týdny uležet. Nejčastější chybou je málo octa nebo nedostatečné ponoření hub, což vede k rychlé zkáze. Nálev musí být vždy nad houbami a sklenice musí být dokonale čisté.

Existují situace, kdy by sběr neměl probíhat vůbec, i kdyby šlo o druhy, které běžně znáš. První je sucho a následný déšť po dlouhém horku – houby rychle nasávají vodu a s ní i látky z půdy, takže i jedlá houba může být zatížená. Druhá je blízkost frekventovaných silnic, skládek, průmyslových zón a chemicky ošetřovaných polí. Třetí je pozdní podzim, kdy už mnoho plodnic přestárlo a rozpadá se – v rozkládající se houbě vznikají toxiny i bez přítomnosti jedu.

Zásadní je kombinace tří faktorů: vlhkost, teplo a dostatek kyslíku v půdě. Déšť sám o sobě nestačí, protože v přemokřené a utužené půdě se podhoubí dusí. Ideální je déšť rozložený do několika dnů, který půdu provlhčí do hloubky, ale nezaplaví ji. Po něm by mělo přijít mírné oteplení, ne horko přes třicet stupňů, které půdu rychle vysuší. Právě proto se často říká, že houby rostou „po dešti, ale teprve když se to srovná".

Plodnice vyrůstají jednotlivě nebo v malých skupinách, často na stejných místech několik let po sobě. Pod dubem hledejte v okruhu dvou až pěti metrů od kmene, ale i na vzdálenějších mykorhizních vláknech. Po vydatném dešti a teplém počasí nad 20 °C přichází růstová vlna za pět až deset dní. Pozor na záměnu s hřibem hnědým, který roste pod smrky a má tmavší klobouk i užší třetí. Hřib dubový má klobouk světle hnědý až šedohnědý, masitý, a třetí bílý s jemnou síťkou, která je zřetelná zejména v horní části.

Jak hřib dubový poznat a kdy ho sbírat Sbírejte jen plodnice s pevným třeněm a zdravým kloboukem. Měkké, červivé nebo plesnivé kusy nechte v lese. Řez se provádí u země, abyste nepoškodili podhoubí. Klobouk otočte a zkontrolujte rourky – u mladých plodnic jsou bílé, později žlutozelené. Pokud rourky zmodrají na tlaku, nejde o hřib dubový, ale o jiný druh. Domů noste plodnice v košíku nebo látkové tašce, nikdy v igelitovém sáčku, kde se zapaří a zplesniví.

Hřib dubový roste od června do září, s vrcholem v červenci a srpnu. Jeho domovem jsou teplé nížiny a pahorkatiny, obvykle do 500 metrů nad mořem. Hledejte ho v dubových a dubohabrových lesích, na okrajích cest, v remízcích a nábytek na míru travnatých lesních lemech. Nesnáší kyselé půdy a hluboké stinné smrčiny. Typická lokalita vypadá jako světlý dubový porost s dostatkem slunce a kypré, neutrální až mírně zásadité půdy.

Nakládání je nejlepší způsob, jak uchovat hřib dubový na zimu. Čerstvé plodnice očistěte, odřízněte třeně a nakrájejte na půlcentimetrové plátky. Klobouky nechte vcelku, pokud jsou menší. Deset minut povařte v osolené vodě s trochou octa, poté sceďte a nechte okapat. Mezitím připravte nálev: na litr vody dejte dvě lžíce soli, dvě lžíce cukru, dvě deci octa, bobkový list, nové koření, celý pepř a kousek cibule. Nálev přiveďte k varu a nechte pět minut táhnout.

Do čistých sklenic vrstvěte houby, proložte je kouskem cibule a zalijte horkým nálevem tak, aby byly ponořené. Sklenice uzavřete a sterilujte při 85 °C po dobu dvaceti minut. Nechte vychladnout a uložte do chladna a temna. Minimální doba zrání je tři týdny, ideálně dva měsíce. Před konzumací nálev slijte a houby použijte do salátů, na chlebíčky nebo jako přílohu k masu. Pokud nálev zakalí nebo se objeví plíseň, celou sklenici vyhoďte.