Další výzvou bylo skladování. Kde vzít místo na povlečení, deky a dva polštáře, když každý centimetr podlahy už je obsazený? Řešení přišlo v podobě postele s úložným prostorem, i když v mém případě tomu předcházela dlouhá objížďka klasickými komodami. Jenže komody v moderním klasickém stylu stojí majlant a stejně se do nich nevejde všechno. Nakonec jsem zvolila rozkladací pohovku, která v základu ukrývá dva velké šuplíky na kolečkách. Do jednoho dávám ložní prádlo, do druhého zimní přikrývky. Když zrovna nečekám hosty, funguje prostor jako běžný obývák s konferenčním stolkem a kobercem. Nikdo by neřekl, že pod sedákem číhá celý šatník. A právě tady se ukazuje síla nadčasového designu že dokáže schovat provozní věci, aniž by narušil vizuální klid místno

Klasické tvary vyžadují poctivé materiály. Když jsem narazila na křeslo s velurovým čalouněním v tlumené šalvějové zeleni, věděla jsem, že se stane páteří celého prostoru. Velvet upholstery dodává místnosti hloubku a příjemný kontrast k bílým stěnám. Jenže problém nastal ve chvíli, kdy manželova sestra ohlásila víkendovou návštěvu. Klasické křeslo samo o sobě nocleh nevyřeší. Musela jsem přemýšlet dál. Tehdy jsem objevila kouzlo třetinového rozkládání. Nechtěla jsem žádnou kovovou konstrukci, která drhne a vrzá. Chtěla jsem, aby hosté měli stejný komfort jako my v posteli. A tak přišla na řadu sofa bed s kvalitním dřevěným rámem a dostatečně tlustou matrací. První lekce zněla: v malém prostoru nesmí nic existovat jen kvůli kr