V posledních měsících jsem si uvědomila, že ta proměna není jen o nábytku. Je to o tom, že si dovolíte mít místo, kde se nic neděje. Žádný úkol, žádný e-mail. Prostě jen sedíte a díváte se z okna. Moje relaxační zóna doma má teď podobu rohové sedačky s klik-klak mechanismem a pevnou pěnovou matrací. Když přijde tchyně, spí na ní jako na king-size posteli. Když jsem sama, ležím tam s knihou a kocourem na břiše. A občas si jen tak lehnu na koberec a dívám se do stropu. To je ten nejupřímnější test. Pokud vás to místo nutí zpomalit, udělali jste všechno správ

Malý půdorys vyžaduje chytrá řešení. Na třiceti metrech prostě nemůžete mít pět pokojů, a proto se hodí každý centimetr podlahy. Hardwood flooring sálá teplem, když pod něj dáte podlahové topení, a zároveň snese i těžkou skříň. Jenže co s hosty, kteří přijedou na víkend? Klasická rozkládací pohovka s pěnovým jádrem na spaní zrovna nevyhovuje. Hledala jsem něco, co vypadá reprezentativně, ale v noci se promění v postel s úložným prostorem. Narazila jsem na model s čalouněním v sametové barvě midnight blue. Když sedíte, je pevná, ale stačí zatáhnout za poutko a vysune se. Pod sedákem se skrývá hluboká schránka na lůžkoviny – ideální, protože každý přehoz navíc by jinak ležel na podlaze a kazil dojem z dubové kr