Když před vámi stojí prázdná místnost s bílými stěnami, je lákavé sáhnout po první barvě, která vás napadne. Jenže obývací pokoj není galerie, je to prostor, kde trávíte večery, přijímáte návštěvy a často i spíte. Už jsem viděla tolik promarněných možností. Třeba módní šedá, která v malé garsonce o dvaceti metrech pohltí všechno světlo a místnost působí jako betonová krabice. Nebo naopak sytě modrá, která sice vypadá skvěle na fotce, ale v reálu vás po pěti minutách začne tlačit na oči. Klíčem není jen odstín, ale i jeho vztah k nábytku, světlu a hlavně k tomu, jak místnost skutečně používáte. Pokud v obýváku stojí rozkládací pohovka s kvalitní matrací, řešíte úplně jiný problém, než když máte oddělenou ložn

Nesmíme zapomenout na podlahu, protože ta je druhým největším barevným plátnem. Pokud máte staré parkety do žluta nebo levné laminátové desky s umělým dubovým vzorem, každá barva na stěně bude vypadat jinak, než jste čekali. Světle modrá se tak může změnit v mrtvolně zelenou, když se odrazí od teplého dřeva. V jednom bytě jsme řešili katastrofu, you can try this out když si majitel koupil sedačku s úložným prostorem – bed with storage – v tmavě šedé, podlahu měl červenohnědou a stěny chtěl levandulové. Výsledek byl jako pěst na oko. Poradila jsem mu natřít podlahu na bílo a levanduli nahradit studenou šedou s modrým nádechem. V tu chvíli teprve vynikla funkčnost úložné sedačky, protože místnost přestala být vizuálně přeplácaná. Barvy totiž nefungují izolovaně, vždy hrají v orchestru s texturami a materi