Plnohodnotné řešení vyžaduje i fyzické a psychické vyčerpání. Unavený pes je méně vnímavý k tomu, že zůstal sám. Před odchodem absolvujte svižnou procházku nebo ho zapojte do čichacích her, které ho zaměstnají. Komerční pamlsky a hračky nejsou samospásné, ale správně zvolená aktivita ano. Například zmrazená plněná hračka s krmením zaměstná psa na dvacet až třicet minut – a to je přesně doba, po kterou byste měli být schopni zůstat mimo byt na začátku tréninku. Pozor na to, abyste pamlsky dávali až v momentě odchodu, ne před ním – vytvoříte tím pozitivní asociaci.

Důležitou součástí tréninku je naučit psa zůstat sám i v jiných situacích než jen při vašem odchodu z bytu. Nechte ho o samotě v místnosti, zatímco jste v jiné části domu. Zavřete dveře na pár minut a postupně čas prodlužujte. Tím pes získá zkušenost, že být sám není spojeno s tím, že mizíte z celého domu. U psů s těžkou formou úzkosti se vyplatí využít i takzvanou desenzibilizaci – pouštějte nahrávky zvuků, které obvykle předcházejí vašemu odchodu (chrastění klíčů, obouvání), ale neodcházejte. Pes si postupně odvykne na tyto spouštěče reagovat úzkostí.

Údržba je klíčová. Většina výrobců doporučuje kompletní rozebrání a vyčištění každé dva až tři týdny, v horkém počasí i častěji. Vyplatí se používat měkký kartáček a ocet – ten spolehlivě odstraní vodní kámen bez chemie. Filtr měňte pravidelně, obvykle jednou za měsíc, protože pokud je zanesený, voda sice teče, ale bakterie se množí dál. Mnoho majitelů dělá chybu, že fontánu jen dolévají a filtr zapomínají měnit – to je cesta k znečištěné vodě, kterou kočka odmítne pít.

Většina koček pije méně, než by měla, a důsledkem bývají problémy s ledvinami či močovými cestami. Fontána s cirkulující vodou dokáže tento nedostatek snadno vyřešit, protože kočky přirozeně preferují tekoucí vodu před stojatou. Než si ale nějakou pořídíte, je důležité vědět, na co se zaměřit, abyste nekoupili zbytečnost, která skončí v koutě.

Pozor na častou chybu: kartáčování jen na povrchu srsti. To sice upraví vzhled, ale nepročistí . Pokud srst nepročešete až ke kůži, vzniknou tam drobné uzlíky, které se časem slisují do neprostupné plsti. Všímejte si proto, zda hřeben prochází srstí bez velkého odporu. U dlouhosrstých plemen, jako je mainská mývalí kočka nebo perská kočka, je nutné pročesat i oblast rekonstrukce koupelny krok za krokem ušima a pod ocasem.

Zdraví psa nebo kočky není náhoda, ale výsledek každodenní péče. Mnoho chovatelů si všimne problému až ve chvíli, kdy je zvíře viditelně nemocné. Přitom řadě obtíží lze předejít běžnými návyky, které nezaberou více než pár minut denně. Klíčem je pravidelná kontrola těla, správná výživa a včasný zásah při prvních varovných signálech.

Když se pes při vašem odchodu promění v živý teror, nejde o zlomyslnost ani o nedostatek výchovy. Separační úzkost je problém, který se nevyřeší sám a často se naopak prohlubuje. Prvním krokem je rozlišit běžnou nudu od skutečné úzkosti. Pes, který se nudí, si najde zábavu – rozkouše papír, shodí květináč. Pes s úzkostí reaguje jinak: nadměrné slinění, kňučení, snaha o útěk, nekontrolovatelné ničení v okolí dveří a oken, nebo naopak apatie a vyčkávání v koutě. Klíčový rozdíl poznáte podle toho, že pes nejeví zájem o hračky ani pamlsky, které jste mu nechali. Jeho chování je chaotické a zaměřené na jedinou věc – znovu vás najít.

Důležité je i prostředí. Nekartáčujte kočku na místě, kde se cítí ohrožená, a nikdy ji k tomu nepřivolávejte. Nejlepší je to dělat, když je kočka uvolněná – po jídle nebo odpoledne, kdy spí. Pokud kočka začne vrčet nebo plácat ocasem, přestaňte a zkuste to později. Trestání nebo přidržení silou problém jen zhorší. Klidný hlas a pamlsek po skončení pomohou vytvořit pozitivní asociaci.

Dlouhosrstá kočka je krásná, ale její srst vyžaduje pravidelnou péči. Bez ní se tvoří chuchvalce, které nejdou jen tak vyčesat a často končí stříháním. Základní pravidlo zní: česejte častěji, ale kratší dobu, než kočku jednou za čas dlouze týrat. Ideální je zařadit kartáčování do každodenní rutiny, klidně jen na pět minut. Kočka si zvykne, že jde o běžnou část dne, a nebude se bránit.

Důležitý je také materiál výplně. U psů, kteří se rádi „zahrabávají" do podestýlky, volte výplň z paměťové pěny nebo pevných kuliček, které se nepřesouvají na jednu stranu. Levnější varianta s dutým vláknem se po pár týdnech slehne a vytvoří se v ní proleženina, která psa nutí spát na tvrdé podložce. Zkontrolujte i pratelnost – svrchní látka by měla jít sundat a vyprat v pračce bez nutnosti rozepínat celý pelíšek. Častým pochybením je koupě pelíšku s neodnímatelným potahem, který nelze důkladně vyčistit.